Babička a vnuk

      Někdy jsou lidské osudy zamotané a když se navíc projevují nezpracované energie z minulých životů, občas bývá zaděláno na malér. Aktéři často netuší, co se děje, proč jsou hnáni určitými neviditelnými energiemi a emocemi do situací, které pak nezvládají a často končí spory, odmítáním, hádkami a zamrznutím vztahů na bodu mrazu nebo dokonce rozpadem vztahu.

      V tomto příběhu jsem si všimla podivného postoje babičky k vnukovi, když mu bylo zhruba 5 let a na návštěvu přijelo několik příbuzných. Vnukovi přivezli malou čokoládu a vnuk udělal naprosto přirozenou věc, čokoládu si rozbalil a začal jí jíst. Babičkou bylo sděleno rodičům, že 5ti letý vnuk je povahově zkažený a nikdy z něj nic dobrého nevyroste. Proč? Protože podle jejího názoru měl čokoládu rozdělit na dílky a každému z přítomných nabídnout kousek...že čokoláda byla malá a možná by se ani na všechny přítomné nedostalo? S tím si babička hlavu nelámala...ona měla o vnukovi a jeho budoucnosti již jasno.

      Kdykoliv ho babička hlídala, vždycky se našel nějaký důvod si na něho a na něco stěžovat, přestože vnuk byl klidné a hodné dítě. Rodiče tedy usoudili, že bude lepší, když babičku hlídáním nebudou obtěžovat a nebude pak důvod ke stížnostem. Naštěstí občas zaskočil pohlídat dědeček, když byl vnuk nemocný, občas pohlídala známá zdravotní sestřička, občas placená slečna na hlídání.

      Matka měla pocit, že čím víc má ráda své dítě, tím víc to babičce není po chuti.

      Nezpracované energie minulosti pracují a jednoho dne zákonitě musí dojít na osudové setkání, osudový střet, osudový moment, kdy vyvstane situace, proč se ti dva aktéři potkali v současném životě a bude záležet na tom, jak v tom současném životě zvládnou tuto situaci, jak se k ní postaví a zda něco pochopili, co pochopit měli. Zda lekce, kterou pro ně život připravil, bude správně pochopena a odžita. Zda bude odpuštěno a zda dojde naplnění karmických zákonů.

      Kreslila jsem obrázek současného vztahu - dvě postavy, babička a vnuk, z vnukova srdce jde šipka směrem k babičce, ale babička staví před srdce barieru a lásku odmítá, přesto ta energie vnukovy lásky překonává barieru a přeskakuje jí a dostává se k srdíčku babičky, babička se ježí a je jí to nepříjemné.

      Obrázek - co je příčinou současného odmítání babičkou - dvě postavy, "zacyklují" se do minulosti, je to hodně dávná záležitost, stará několik minulých životů. V tom nejstarším jde od babičky láska ke vnukovi /není podstatné, kdo tenkrát byli, jakého byli postavení a pohlaví, důležitý je děj, který se odehrál a nebyl zpracovaný/, vnuk staví před sebe barieru a lásku buď odmítnul nebo jen přestal milovat. Od babičky jdou ošklivé energie nenávisti až prokletí.

      Vzhledem k tomu, že je to příběh starý několik minulých životů, evidentně se ti dva potkávají opakovaně znovu a znovu, znovu jsou vystavováni podobné situaci a nezvládají ji. Postava babičky se tenkrát rozhodla nenávidět za neopětovanou nebo ukončenou lásku.

      Příběh skončí, až babička dokáže odpustit a dokáže si připustit lásku od vnuka. Bohužel, ani v tomto životě to ti dva zřejmě nezvládnou, protože babička není člověk, který by dokázal odpouštět a připomíná svým blízkým jejich prohřešky i z dob před 25 lety. Často ale prohřešky, které jsou pouze překroucené skutečnosti z babiččiny hlavy.

      Život není pohádka, kde každý konec je dobrý konec. Snad se i ti dva z tohoto příběhu jednoho dne svého šťastného konce dočkají.