Jít domů

     Cesta domů, Odchod za Duhový most...ta cesta má mnoho pojmenování a mnoho pohledů a je s ní spojováno mnoho emocí i otazníků. Někdy je to cesta na konci dlouhého života, někdy je to nečekané přetnutí uprostřed života a někomu je dopřán jen velmi krátký pobyt zde.

     Z pohledu kresby je smrt jen cesta duše /člověka nebo i pejska/ zpátky domů. Domů, kam se těší a vrací se tam, odkud se sem narodila.

     V mnoha kresbách se před touto cestou objevují andělé, kteří jí potom doprovázejí za Světlem/Světelnou bytostí. Naproti jako doprovod přichází i někdo z již dříve zesnulých, někdo z blízké rodiny.

     Pro někoho těžko pochopitelné, ale pro duše je to radostné shledání a radostná cesta, protože je to cesta DOMŮ. My, co zde zůstáváme, můžeme duši tuto cestu ulehčit tím, že jí s láskou vyprovodíme...ne smutek, slzy, výčitky. Láska je to, co by mělo provázet duši na její cestě domů.

     S odchody blízkých je spojováno i to, že se duše přicházejí těsně před nebo po smrti rozloučit s živými - dějí se různé věci, úkazy, prožitky, zjevení.

     I já jsem něco podobného zažila. Přišel za mnou 20 let mrtvý děda a oznámil mi, že se brzy stane velké neštěstí. Snažila jsem se to v sobě zahnat, že se mi to jenom zdálo. O týden později nečekaně zemřel můj otec, jeho syn. S dědou nás pojilo za života velmi silné citové pouto a možná se mi na to snažil "připravit". Na smrt blízkých ale nikdy připravit nejde...

     Obrázek patří pejskovi, který byl nemocný a nadešel jeho čas, jeho srdeční čakra je již napojená na nejvyšší Světelnou bytost /zelená postava vpravo/ a i jeho ostatní vyšší čakry směřují k odchodu...Čas se bohužel naplnil.