Karma a odpuštění

     Karma je určitý nevyřešený dluh z minulosti. Můžeme také říci příležitost či učení. Záleží na úhlu pohledu. Je to stejné, jako když se díváme na "nespravedlivou" ránu osudu. Jeden člověk bude nadávat na nespravedlivý život, druhý jí přijme jako životní lekci.

     A za vším, co se člověku děje, stojí neúprosný zákon příčiny a následku. Je to zákon "oko za oko, zub za zub" či "co zaseješ, to sklidíš". Za všechno špatné, čím se člověk proviní, jednoho dne zaplatí. V tomto životě nebo v příštím. Z pohledu jednoho života se některé rány osudu mohou zdát nespravedlivé. Ale není tomu tak, platíme za všechny chyby, i ty minulé. Boží mlýny melou...

     Aby karma skončila, musíme zaplatit za staré přečiny a nesmí vzniknout nové. Když se duše znovu chystá inkarnovat na tento svět, vybírá si rodiče, prostředí i budoucí události a setkání s lidmi. Děje se to proto, aby mohla co nejlépe odčinit a splatit svůj karmický dluh a tak se ho zbavit. Karmické dluhy jsou to, co poutá duši k pozemskému životu a nutí ji znovu a znovu přicházet na tento svět.

Jak je důležité odpouštět

      S nějakou křivdou, ublížením či nespravedlností v životě se potká každý, většinou už jako dítě, když nám třeba sousedovic kluk sebere na pískoviště bábovičku. Co v tu chvíli dítě cítí? Je tam uvnitř hluboce raněno, brečí, ti odvážnější mu to oplatí a plácnou ho lopatičkou po hlavě.
Život jde dál, rosteme, dospíváme, více či méně úspěšně proplouváme životem. Nespravedlivých křivd a ublížení přibývá. A nám je špatně ze dvou důvodů, již ze samotné křivdy a podruhé z toho, že byla zklamána naše důvěra, naděje či očekávání. My pak můžeme reagovat dvěma způsoby - prvním je odpuštění, druhým je oplatit zlé zlým a potrestat viníka. Přestaneme s ním mluvit, soudíme se s ním, pomluvíme ho v okolí. Jenže pomsta plodí jen další zlo, nenávist, zášť a negativní emoce a energie. Ovlivňuje to nejen naší duši, ale i naše tělo, člověk předává dál to, co sám zakusil. Křivdu si vlečeme dál, viník je s námi každý den, každou minutu, každou hezkou chvilku, je s námi i v noci v našich myšlenkách. On má v rukou naše štěstí, má nad námi moc a my se stáváme jeho otrokem. Častokrát si i tyto negace neseme s sebou do dalších inkarnací.
My máme ale možnost říci dost. Máme možnost všechno změnit - tím že odpustíme, nejen viníkům, ale i SAMI SOBĚ (toto je velice důležité! a je to nejvyšší forma odpuštění) a to i to, co se zdá neodpustitelné.

Proč vlastně máme odpouštět?

     Osvobodíme sami sebe, zbavíme se vazeb s viníkem, je to naše cesta ke svobodě, ke štěstí, odstraní to z našich srdcí hněv, zlobu, nenávist, pocit ukřivdění, touhu po pomstě.Odpuštění je proces - chvíli to trvá, výsledek se nemusí dostavit z minuty na minutu, nemusíme hned cítit kladné pocity k viníkovi, chce to čas, není to totiž vůbec jednoduché a jednorázové, vyžaduje to osobní statečnost a odvahu.

Odpuštění NENÍ - omluvou, zapomenutím, popřením událostí, není popřením spravedlnosti, není tolerováním špatného, není schvalováním páchání zla, není to předstírání něčeho, není to zavřením očí před něčím, co se událo, není to prominutím dluhu, není to snaha zaplatit za viníka.

Odpuštění JE - zaměřeno na ukřivděného, jde o to sejmout z něj neunesitelnou křivdu, je to něco, co lze pro ukřivděného udělat okamžitě, nemusíme na nic čekat, je to čin silného a zralého člověka, vyžaduje to osobní statečnost, protože postižený může být "osočován", že když odpouští, je slaboch.

Odpuštění JE vidinou, že bude líp a radostněji, než když budeme spřádat pomstu. Je to zbavení se těžkého břemene.Jak poznáme, že jsme odpustili? Opravdu jsme odpustili ve chvíli, kdy nebudeme trpět, kdy naše srdíčko nebude krvácet, když si vzpomeneme na viníka, když ho uvidíme. Když budeme cítit klid v duši i v srdíčku. Tak jako u říznutí, jizva nám zůstane, ale rána už nebude bolet.

Postup odpuštění - (pozor, nestačí uvolnit emoce a hněv!, to je jen dočasná úleva):

- přiznat si pocit křivdy, že se cítíme špatně, přiznat si své negativní pocity, přiznat si, že mám    problém
- pojmenovat si svoje pocity a neupadnout do sebelítosti
- podívat se na křivdu z jiného pohledu, přiznat si, že je to lidské
- snažit se pochopit viníka, třeba nejednal ve zlém úmyslu, důvody jednání viníka mohou být různé, nemusíme je ani znát, nemusíme je vůbec tušit
- zříci se svého pocitu po pomstě, nepřát zlo, nepůsobit zlo
- přát mu dobré, tím předáme křivdu "výš", ta pak bude zpracována vyššími silami

     Jeden případ z mé praxe. Mladou ženu pronásledoval bývalý přítel, vyhrožoval dokonce zabitím. Kreslila jsem té paní, zda ten muž je opravdu připraven jí fyzicky ublížit. Z kresby vycházelo, že to vše činí jen z velké lásky, která už není opětována. V jednom z obrázků se vykreslil ošklivý černý shluk, který od té ženy mířil šipkou k bývalému příteli. Ptala jsem se té paní, co to od ní vychází. Přiznala se, že aby se zbavila všech svých negativních pocitů, představuje si je jako míč a posílá je zpět k bývalému příteli. A ono se to opravdu dělo, jako bumerang se vše vracelo zpět k viníkovi. Jenže toto by spíš asi byla "pomsta", proto jsme se domluvily, že požádá o rozpuštění černého shluku, protože přes to přese všechno, nechce mu ubližovat. Všechno nakonec dobře dopadlo.