Kdyby pohled mohl zabíjet

.........padla by okamžitě mrtvá k zemi. Byl to pohled, který se hned tak nezapomíná. Tím, že ten pohled patřil malému nevinnému dítěti ve věku zhruba 2 - 2,5 let, o to víc mi mrazilo v zádech.

Byl to zvláštní zážitek, jedu s vozíkem v supermarketu a přede mnou starší paní také s vozíkem a do cesty se jí připletl asi 2 - 2,5 letý klučina, malé nevinné dítko. Evidentně se zamyslel a překážel ostatním lidem s vozíkem. Zmiňovaná paní ho tedy objela a ve stejnou chvíli klučinu zavolala maminka. V tu chvíli se paní, co ho předjela dostala mezi něj a jeho maminku, on paní s vozíkem oběhnul k mamince zpátky, přidal se k ní a na paní se otočil, jednou, dvakrát...hodněkrát...Kdyby jeho pohled mohl zabíjet, padla by okamžitě mrtvá k zemi. Tak ošklivý a vražedný pohled jsem neviděla od dospělého, natož od nevinného dítěte.

Několik dní jsem přemýšlela, co za tím pohledem bylo...možná se ke klučinovi špatně chovají rodiče, starší sourozenci...po pár dnech mi to nedalo a nakreslila jsem obrázek.

Jedná se o záležitost z minulých životů, ti dva byli v minulosti nesmiřitelní soupeři, nenáviděli se...a protože děti jak víme jsou citlivé na tyto věci, z podvědomí klučinovi v tu chvíli vyskočily pocity nenávisti, co si odžívali tenkrát....