Ledové víno

     V předvánočním čase dostáváme občas nebo častěji různé drobné dárky nebo pozornosti. Dneska se ke mě dostala láhev Ledového vína. Kdo se trošku ve vínech orientuje, ten ví, že je to taková specialita, spíše na ochutnání než k popíjení. Přemýšlela jsem, co s ní udělám...uložím do skříně nebo jí obdaruji v předvánočním čase někoho jiného a stane se z ní taková ta putovní láhev, kterou z piety nikdo neotevře a při další příležitosti jí věnuje dál.

      Pak jsem si ale vzpomněla na svoje dětství, na mojí matku, která jakýkoliv dárek, byť z něj měla radost, tak uložila do skříně se slovy: "To je škoda, to si schovám na jindy, to je škoda nosit, to si vezmu, až bude nějaká příležitost...". A ve skříni se za ty roky nahromadily hodinky, kabelky, peněženky, halenky,...a nikdy se za 20 let nenašla ta vhodná a správná příležitost vytáhnout na světlo tu novou kabelku, tu novou halenku... Nevím, co se s těmi věcmi stalo, možná tam někde na dně skříně leží ještě zpola zabalené ve slavnostních papírech. A my tenkrát měly takovou radost, že si máma vezme tu kabelku, co jsme jí koupily my. Že odloží tu starou a bude jí to slušet s tou novou...

      Rozhodla jsem se neuložit láhev Ledového vína do skříně, ani jí nepošlu jako putovní láhev dál...Ano dneska byla ta pravá chvíle, ta správná příležitost otevřít jí. Proč? Chtěla jsem Ledové víno už dlouho ochutnat, jen tak, ale nikdy bych si ho sama v obchodě nekoupila, na to je to příliš "luxusní povyražení". Ale proto, že jsem jí dostala jako dárek, dneska byl ten správný den. Byl sice úplně obyčejný, jako ty předešlé. Jenže člověk nikdy neví, jestli pro něj zítra nějaká vhodná příležitost bude, jestli nějaký další den pro něj vůbec bude. Každý den bychom měli prožít tak, jako by dnešek byl tím naším posledním dnem. Tak na zdraví...A na ty další dny, které věříme, že ještě přijdou...