Minulé životy, je něco po smrti?

     Lidé budou vždycky rozdělení na dva tábory. Jedni v existenci reinkarnace a minulých životů věří a druzí je budou odmítat, protože to není něco, na co by si mohli sáhnout. Ono je to podobné jako s láskou. Těžko si na ní sáhneme, přesto všichni VÍME, že existuje, ale s důkazy je to horší.

      Odjakživa mne minulé životy fascinovaly, nicméně jsem patřila ke druhému táboru lidí. Teprve s příchodem AK pro mne přišly "důkazy", že smrt jako taková neexistuje, že láska neumírá, že duše je věčná, že se duše opakovaně vracejí zpátky na tento svět a tudíž existují i minulé životy.

      I já jsem v jednom z minulých životů nalezla odpověď na jeden zdravotní problém, který mi před lety trápil. Často jsou minulé životy jediným vysvětlením nepochopitelných pocitů, reakcí nebo i ran osudu.

      Jeden příběh z mnoha: Paní trápily delší dobu pocity, že se dusí. Měla malé děti, o to byla situace pro ní vážnější. Prodělala mnoho vyšetření, ale lékaři nenalezli jediný problém nebo příčinu. Pro ní to ale byly opravdu krušné chvilky, kdy měla pocit, že nemůže dýchat a udusí se.

      AK (a automatickým písmem) jsem nakreslila odpověď na otázku, co je příčinou jejích zdravotních problémů. A vykreslil se tento příběh z minulého života. Jako mladá žena se provdala za staršího bohatého manžela. Muž onemocněl a ona mu utekla k mladšímu milenci. To její starší a nemocný manžel neunesl, byla pro něj vším, byla pro něj smyslem života. V záchvatu vzteku jí uškrtil a navíc proklel. Nyní se v tomto životě oba aktéři znovu kdesi "náhodou" potkali. Proto ty pocity dušení, vzpomínky na prožité se vrátily. A oba aktéři se budou potkávat i v dalších životech, dokud nevyrovnají svůj karmický dluh a neodpustí si navzájem, co jeden druhému tenkrát provedli.

Ani smrt nás nerozdělí...

      Jsou vztahy a přátelství, které ani smrt nerozdělí. A mnohokrát pak vztahy pokračují i v dalších inkarnacích.
      Určitě každý zažil někdy v životě situaci, kdy potkal jiného člověka a okamžitě si ti dva "padli do noty", cítili, jakoby se znali odjakživa. Ze starého přátelství nebo lásky vyklíčí v dalších životech pokračující vztahy. Bývají tak silné, že ani smrt je pak nerozdělí a v mezidobí se duše domluví, že se v příštím životě potkají a prožijí spolu partnerství na úrovni rodič-dítě, muž-žena, milenec-milenka,...

      Představte si situaci ve vztahu matka-dítě, je to silné citové pouto a dítě či matka předčasně umírá... Matka nikdy na dítě nezapomene, dítě navždycky vzpomíná na svou matku. Jsou to vztahy, které pak již nikdy ničím nemohou být ve stávajícím životě překonané či nahrazené. Jejich duše se touží ještě potkat a jednoho dne se i potkávají, když umírá i druhý ze vztahu. Duše se znovu potkali a přejí si spolu prožít další život.

      Jednoho dne se potkává muž a žena. Vykvétá mezi nimi krásná láska, neskutečná, obrovská, oba cítí, že je to navždy, oba cítí, že ta láska není z tohoto světa, z tohoto života. Je to pokračování lásky z dávné doby. Ona v jeho náručí a dotycích nalézá pocit bezpečí, jistoty a bezmezné lásky. On jí v krásných chvílích říká, pojď ke mně dítě moje, přitiskni se ke mně, konečně jsi u mě. Netuší, kde se s něm ta slova berou, nepřemýšlí o nich, přicházejí tak nějak sama, z velké hloubky. Jen ona ví, proč jí to říká...Ano, ona je tím ztraceným dítětem, ztracenou láskou, bolavým místem. Ví, proč on se nevzdá jí a ona jeho. Tak jako matka nikdy nepřetne pouto se svým dítětem...

      Našli se dvě poloviny jedné duše, dvě poloviny jednoho těla. Jedna nemůže žít bez druhé, druhá bez první. Už jednou tenhle pocit společně zažili. A protože láska neumírá s fyzickým tělem člověka, bude jejich láska pokračovat i v dalších životech...