O propouštění dětí

     Téma může znít možná divně, ale je to jedna z velmi důležitých věcí, co mohou rodiče pro svoje děti udělat. Rodiče by nikdy neměli zapomínat, že jsou pro svoje děti pouze "bránou" či "mostem", po kterém mají přejít z jedné strany na druhou. A není úkolem rodičů vést děti životem, zametat z jejich cesty překážky a ochraňovat je před "zlým" světem. Rodiče mají své děti správně vychovat a nasměrovat, ale pak je musí "propustit" a nechat jim jejich vlastní prostor pro další duchovní růst a zrání.

      Děti si nás vybrali za své rodiče ještě před narozením. Jejich duše si vybrala takové rodiče a prostředí, ve kterém nejlépe splní úkol, pro který sem v této inkarnaci přišli. Každý se sem rodí s nějakým úkolem, s nějakým nevyřešeným problémem, který má v tomto životě řešit. A řešit znamená, že se bude setkávat s překážkami a bude se je snažit zvládat. Nebude-li je zvládat nejlépe, budou přicházet další a další ještě těžší překážky tak, aby duše splnila svůj úkol. Budou-li rodiče za každou cenu tyto překážky ze života již dospělých dětí odstraňovat, budou-li za ně řešit problémy, budou-li je tlačit k řešení, které se rodičům nejlépe líbí, nebude to pro jejich děti správná cesta. Tím rodiče zasahují do "vyšších" záležitostí a to jim v žádném případě nepřísluší. Každá duše se na tento svět rodí sama za sebe, má své úkoly, které má splnit a není jejím posláním řešit úkoly jiných duší.
Proto je velkým omylem, když si rodiče myslí, že "ví, co je pro jejich děti nejlepší". Nevědí to, protože neví, s jakým posláním se sem jejich děti narodily. To neví téměř nikdo z nás, každý si hledáme svoje místo v životě, svojí cestu životem, svůj způsob překonávání překážek.

      Neodmetejte překážky z cesty svých dětí, vychovejte je a připravte dobře na život, ale pak je propusťte. Naučte je, že musí nést zodpovědnost za svá rozhodnutí, za svoje činy. Ty totiž tvoří jejich budoucnost. K životu patří i pády a chvíle na úplném dně. Ze dna se totiž můžeme odrazit a letět zase vzhůru a výš, ještě výš, než jsme byli před svým pádem. I zde platí zákon polarity. Ten říká, že všechno, co existuje, má dva póly, ale je ve skutečnosti jedno a totéž. Bez noci by nebyl den, bez zimy teplo, bez trápení hezké chvíle.