Pomníček

     Jezdím tou křižovatkou několik let každý všední den autem a teprve nyní jsem si při zastavení na křižovatce všimla malého nenápadného pomníčku pod keři podél silnice. Je to památka na jakéhosi Pavla, nar. 1980, který zde zemřel někdy kolem roku 2000 nebo 2002, data jsem si přesně nestihla všimnout, protože padla na semaforu zelená.

      Není to vůbec hezké místo, ale mám pro takové pomníčky podél silnic slabost. Je to totiž připomínka naší vlastní smrtelnosti, toho, že jsme jen lidé, co dělají chyby a nejsme všemocní bozi, když řídíme naše auta.

      Na zmiňovaném pomníčku byl malý šiškový věneček a dvě vyhaslé svíčky a mě napadlo, zda Pavlovi rodiče ještě vůbec žijí či mají možnost se o pomníček starat.

      Když sedáme my nebo naši nejbližší do auta, nikdy nevíme, zda na konci naší cesty z něj vystoupíme tak zdraví a živí, jako jsme do něj zasedali. Můžeme si být stoprocentně jistí sami sebou, nicméně jsme pořád jen lidé, co dělají chyby...nebo tu chybu může udělat úplně cizí člověk.

      Karma, co se má naplnit, tak se naplní...Lidé, co se mají potkat, tak se potkají, v dobrém i v tom špatném... Hodně šťastných kilometrů....